Podzimní Krkonoše

Rozhodli jsme se pro podzimní víkend v Krkonoších. Byla půlka října a to je ideální doba na rozloučení se s turistickou sezónou.

Jelikož nejsme nároční, co se týká ubytování a stravování, rozhodli jsme se pro chatu Michlák, která je umístěna na kraji obce Špindlerův mlýn. Co nám bohužel nedošlo bylo, že Špindl  je poněkud „roztahaný“ a pěšky jsme do centra tohoto městečka šlapali cca 20 minut. Toto se bohužel ukázalo jako hodně nepraktické, zvláště, když nejbližší zastávka autobusu byla asi po 15 minutách. Ale nějak jsme to překousli.

Ubytování bylo opravdu pro nenáročné lidi, pokoje byly fajn, nově zrekonstruovaná chata odpovídala popisu při objednávce. Co trošku pokulhávalo, byla kuchyně, jelikož polopenze byla opravdu velmi jednoduchá, v podstatě výběr z jídel nebyl, dostali jste, co uvařili a hotovo. Hodně mi to připomínalo školní kuchyni, univerzální omáčka a něco k tomu. Ale personál byl fajn a to kompenzovalo.

První den, respektive podvečer, jsme se šli jen tak projít po okolí. Špindl je kouzelný, na každém kopečku dřevěnice, kouřilo se z komínů, prostě idylka nastupujícího podzimu. Večer nás čekalo plánování trasy na sobotu. Už dlouho dopředu jsme měli v plánu jít stezkou Českopolského přátelství ze Špindlerovy boudy na Sněžku a pak přes Luční boudu zpátky do Špindlu. Tuto trasu nám poradili známí, takže jsme ji zvolili jako zajímavý okruh. Nechali jsme si poradit od místních obyvatel, nejlepší je vyjet na Špindlerovu boudu autobusem a odtud jít na Sněžku, to největší a nejdelší převýšení tak zdoláte za cca 15. minut.

Vše bylo naplánováno, nicméně při letmém pohledu ven z okna nám začalo být jasné, že asi to nebude tak jednoduché. Začalo totiž sněžit. Místní znalí obyvatelé nás ubezpečili, s jistou dávkou ironie, že jakmile tady jednou začne sněžit, sněží až do jara. Ale my, plní optimismu, jsme šli spát s tím, že ráno to bude dobré a bude hezky.

Ráno nás vzbudilo šero a vítr a … sněhová vánice. Trochu rozmrzele jsme se tedy nasnídali a řekli si, že je vážně dobře, že máme pořádné boty, kalhoty i bundu. Rada pro všechny příležitostné turisty, do Krkonoš od pozdějšího léta jedině s pořádným vybavením, protože tady nikdy nevíte, kdy se počasí změní.

Nicméně jsme tedy vyrazili, řekli jsme si, že maximálně to na Špindlerově boudě otočíme a pojedeme zpátky do hotýlku. Cesta autobusem byla veselá, nejenom, že stará Karosa měla nejlepší léta za sebou a každou chvíli mi přišlo, že to sama od sebe vzdá, ale sněhová vánice sílila každým metrem, co jsme stoupali a cesta pomalu nebyla vidět. Ale úspěšně jsme dojeli. Nahoře už nebylo vidět na krok, bez omotané šály kolem úst a nosu se nedalo ani chodit. Sedli jsme si a zvažovali situaci, k tomu si v restauraci objednali svařené víno na zahřátí. Když jsem se rozhlédla kolem, bylo jasné, že se nás takto rozhoduje víc. Na Sněžku to nemělo význam, v tomto počasí bychom se na těch kamenech rozplácli a možná by nás ani nikdo nenašel. Zpátky už to taky moc nešlo, autobusy přestaly jezdit. Takže po svých. Rychle vymyšlená trasa vedla z Boudy na Petrovu Boudu, odtud na Davidovu a dolů do Špindlu. Cesta několikráte kratší, v tomto počasí ale hodně náročná, když nevidíte na krok, jste rádi, že můžete aspoň chvíli jít lesem, kde vánice není tak silná. Asi je potřeba zmínit, že nejsme úplně aktivní turisté, tudíž jakékoli překvapení v podobě špatného počasí nás zaskočí.  Nicméně jsme vše zvládli a i přes tuto nepřízeň to byla pěkná túra.

Sněžit už po zbytek víkendu nepřestalo, v neděli jsme si dali relaxaci v místním wellnes centru a jeli jsme domů.

Závěrem můžu říci, že do Krkonoš nejezdit na konci října a pokud ano, pouze s dobrým vybavením. Jinak obyvatelé byli fajn, příště bychom asi volili ubytování trochu blížeji. A potkali jsme i Krakonoše :o).

Mirek