Výlet do Lednice

V červnu jsme se s přítelem rozhodli podniknout výlet do Lednice. Zamluvili jsme si útulný penzion přímo u zámku. Sice bez snídaně, ale byla tam kuchyňka a o kousek dál obchod, takže s tím nebyl vůbec problém. Cestovali jsme autobusem a vlakem, takže jsme byli rádi, že autobusová zastávka není příliš daleko od penzionu, bylo to jen pár kroků.

Počasí se taky zadařilo, bylo příjemně slunečno, ale ne příliš horko.

Na místo jsme dorazili něco po 14. hodině, takže jsme se rychle ubytovali a vyrazili do okolí. Majitelka penzionu nám rovnou nabídla pronájem kol, což jsme prozatím odmítli, neplánovali jsme dlouhé trasy nebo cyklo výlety.

První den pobytu jsme si prošli nádherné zámecké zahrady, v místní hospůdce si dali výbornou večeři. Při úvaze, co s načatým večerem, jsme zvažovali i variantu, že navštívíme představení, které se konalo přímo v zámecké zahradě, ale nakonec jsme dali přednost lahvince vína od pronajímatelky a strávili večer posezením před penzionem a pozorováním ulice, kde se to jen hemžilo dalšími turisty.

Sobotní ráno jsme vstali s plánem pokořit Minaret a Janův hrad. Sluníčko hodně hřálo a komárů bylo taky dost. Což o to, Minaret jsme zdárně zdolali a přímo pod Minaretem jsme se osvěžili na další cestu. A cílem měl být Janův hrad. Bohužel selhala lidská navigace a my zabloudili. Sice jsme šli podle šipek, ale cíl stále v nedohlednu. Terén se zhoršoval, ale protože s námi šli i rodiče s kočárkem, byli jsme klidní, že jdeme správně. Bohužel nešli. Po asi 3 km a asi milionu komárů jsme byli nuceni se i se zmíněnou rodinkou vrátit zpátky. Konec dne jsme raději strávili v místní hospůdce u piva.

V neděli jsme si hojili komáří štípance a po skvělém obědu v zámecké restauraci , a ještě lepším zákusku, jsme čekali na odvoz. Příští rok ale Janův hrad pokoříme!